Povídka | Jitka Poláková: Vzpomínky na malíře
Je krásné slunečné ráno. Dana se probouzí ve velké manželské posteli v ložnici Jiřího bytě, rozespale šátrá vedle sebe a zjišťuje, že je vedle ní prázdno. Nevrle zamžourá směrem, kde původně ležel Jiří a nespokojeně zamručí. Silně neochotně se začne hrabat z postele a oblékat se. Nikdy by nevěřila, že ji s chlapem jako je on bude tak dobře a že s ním bude tak šťastná. Smířila se s tím, že pro ní trvalý vztah a možná i šťastné manželství nikdy nebudou součástí jejího soukromého života a teď s Jiřím prožívá něco co ji přináší pocit štěstí, když je s ním. V jejím věku byla zamilovaná jako malá holka. Oblékla se a přešla do kuchyně, kde Jiří mezitím přichystal pro oba něco na zub. Když ji uviděl ve dveřích právě probuzenou a rozespalou usmál se na ni. „Tak už ses probudila? Jak jsi se vyspala?“ přivítal ji a pohybem hlavy ji naznačil, aby si sedla ke stolu, protože se právě chystal servírovat jídlo, které připravil. Teď si ho trochu líp prohlídla. Na svůj věk měl pěknou pevnou p...