Soumrak

 „Ale no tak, tati… Víš, že tyhle řeči nemám ráda,“ dívala se mu při tom do očí s lehce vyčítavým pohledem. Nevyčítala mu však nic, rozumněla mu. Mluvení o smrti ale opravdu neměla ráda. Proč se bavit o tom, že umře? Proč myslet na to, až o něj přijde? To je, jako kdyby si to přáli a přivolávali to. Možná to byla pravda, že se jeho život nachýlil ke konci, ale tím spíš by si měli užívat chvíle, kdy jsou spolu.   „Katko…,“ oponoval otec a jeho prořídlé, šedé vlasy se zlehka pohupovaly při každém pohybu hlavou. Bolest v nohou mu dávala impuls, že má kloubům ulevit a sednout si zpět do křesla, ale ztěžka přešlápl, aby přesunul tíhu starého těla na druhou nohu, a zůstal stát. Alespoň než dokončí myšlenku.  Poslední tři měsíce pro něj byly náročné. Přesně, jak doktoři předpověděli. Vůči lékům proti bolesti se stával stále více imunní a únava byla každým dnem hůře snesitelná. Cítil, že jeho konec se blíží každým dnem. A jak se ten konec přibližoval, cosi ho svíralo. Kdysi ...