Soumrak

Rozhovor se spisovatelkou Veronikou Martinkovou. Veronika Martinková je spisovatelka krimirománů pocházející z Jablunkova, která již řadu let žije v Brně. V roce 2021 se umístila v literární soutěži nakladatelství MOBA a v roce 2024 byla její kniha Vina a trest nominovaná na cenu Magnesia Litera. V úvodu Vás prosím o shrnutí čtenářům své dosavadní tvorby Vyšly mi čtyři krimiromány s dvojicí vyšetřovatelů Hana Vítková a David Winkler (Podíl viny, Odsouzen k smrti, Vina a trest a Živá minulost). No a nyní také povídka Osudový lov – opět s kriminální zápletkou. Co pro vás bylo impulsem k psaní vlastních příběhů? Jaké byly Vaše začátky? Už odmala jsem velmi ráda četla. Psaní knih jsem ale považovala za takovou až posvátnou činnost a nikdy by mě nenapadlo, že bych zrovna já mohla napsat příběh, který by byl knižně zpracován. Změna přišla až před pár lety. Řekla jsem si, že když nezkusím psát, nikdy nezjistím, zda to zvládnu. Pustila jsem se proto do první knihy Podíl viny. Začátky byly ...

Byla sobota devět hodin dopoledne a kapitán František Holý právě parkoval u Nivnického rybníka. Ne, že by byl vášnivý rybář, který by se v sobotním nevlídném ránu chtěl usadit na vratkou stoličku, pozorovat klidnou vodní hladinu a mlčky čekat, až úlovek škubne s prutem. On na místo přijel pracovně. Vystoupil z auta a zapálil si. Pěšky se vydal za kolegy. Cestou přemítal nad tím, že to rybářské sezení by mu vlastně až tak moc nevadilo. Problém měl s pobytem venku v době, kdy vlhká, lezavá zima dokázala najít každou skulinku v jeho oblečení a proniknout mu až do morku kostí. Ano, nesnášel podzim. Bylo mu šestapadesát. Většinu svého života – konkrétně pětatřicet let – sloužil u policie. Dotáhl to na kapitána a už skoro patnáct let dělal na prvním oddělení kriminální policie. Sám se někdy divil, že tam tak dlouho vydržel. Nepletichařil, nikomu nedonášel, skvělé výkony taky nepředváděl. Ale možná to bylo právě tím, že nevybočoval a neupozorňoval na sebe, takže ho nadřízení přehlíželi. Jeho ...