Příspěvky

Rozhovor | Andrea Čekanová: Pořád mě baví něco jiného

Rozhovor se spisovatelkou Andreou Čekanovou nejen o psaní detektivek. Andrea Čekanová (* 1990) je plzeňská spisovatelka, která z lásky ke knihám vystudovala knihovnictví. Je vítězka soutěží ceny Havran i OSKar či autorka psychothrilleru Nepečené dezerty Kateřiny A. Co pro vás bylo impulsem k psaní vlastních příběhů? Jaké byly Vaše začátky? Jednou jsem četla, že odpověď na tuhle otázku je jen sbírka neuvěřitelných klišé: „Učitelé mě chválili za slohovku.“ „Píšu od mala.“ „Byl to můj únik od reality.“ Pravdou je všechno z toho. Málokdo se sedne bez nějaké psací minulosti a touhy psát, aby na místě vytvořil dechberoucí dílo. Tím neříkám, že se to neděje. Ale jestli teda nemám být nudná, tak můžu ve zkratce říct, že na MDŽ jsem dostala od ex místo kytky facku a dokud jsem nevydala Nepečené dezerty Kateřiny A., nedokázala jsem se s tím stoprocentně vyrovnat. Pak už jsem jen upotřebila nikdy neuskutečněné ambice a konečně použila notebook, který jsem si koupila za první výplatu, k psaní, a n...
Okomentovat
Další informace

Povídka | Zuzana Rampichová: Bodycaching

 Procházelo nám to dlouho a už jsme si mysleli, že nám to bude procházet pořád. S miláčkem jsme se do sebe zakoukali jako dva puberťáci. Začalo to nevinně - povídání, posezení u kávy, půjčování oblíbených filmů, čtení stejných knížek, telefonáty, esemesky, procházky. Jedinou vadou na kráse našeho úžasného vztahu bylo, že jsme tyhle nevinné zábavy, co dokáží vzpružit tělo a osvěžit mysl tak neuvěřitelně, že to pochopí jen ten, kdo to sám právě prožívá, provozovali v hodinách, o které jsme oba okrádali své vlastní rodiny. Doma jsme sice byli o to milejší, veselejší a energetičtější, ale to v žádném případě nemůže omluvit ten smutný fakt, že jsme své zákonné partnery obírali o čas, který měl patřit jen a jen našim oficiálním vztahům, a který jsme mohli a měli legitimně proklimbat u televize, prohádat nebo pronakupovat. A stejně tak jsme obírali i naše děti – a tady už nešlo jen o absenci času, ale i výchovy. S hlavou ve hvězdách a úsměvem v duši se mnohem hůř peskuje kvůli špatným zná...
Okomentovat
Další informace

Povídka | Vladimír Zlý: Druhá šance

 Během pouhé hodiny se oteplilo tak, že kolejnice začaly hrozně klouzat. Většina řidičů s tím počítala, ale zejména nováčci zatínali zuby a se smrtí v očích se modlili, aby jejich tramvaj zastavila u označníku dříve než druhými dveřmi. „Uf,“ oddechla si mladá řidička Lenka, která od ukončení zácviku pod dozorem zkušenější kolegyně absolvovala teprve čtvrtou samostatnou jízdu. Kolega Martin, s nímž prošla celým kurzem, takové štěstí neměl, a včera to neúmyslně napálil do tramvaje před sebou. Škoda půl milionu, dva zranění cestující… takhle si tu pohodovou, rutinní práci opravdu nepředstavoval. Dvousetkilové elektromagnety zavěšené na podvozcích se přisály ke kolejnicím a tramvaj zastavila, jako by narazila do zdi. Několik cestujících mělo co dělat, aby se udrželi na nohou nebo nevyletěli ze sedadla. „Krávo blbá!“ zařval od posledních dveří nespokojený pasažér, jenž pohoršeně kroutil hlavou. Druhý cestující připravený k výstupu u stejných dveří si za neutuchajícího brblání upravil če...
Okomentovat
Další informace

Povídka | Ludmila Svozilová: Jak zabít manželku, aby se vám nevracela

„Řek jsem si, že je to už vlastně jedno, pane doktore.“ Podepřel si hlavu v dlaních a přejel mě dlouhým a lehce nepřítomným pohledem. „Když se to stalo poprvé,“ rezignovaně si povzdechl, „seděla v tom křesle. Večer tak sedí vždycky, víte, aby mohla čumět na ty svoje bejkárny v telce. Zrovna dávali Ulici. Můžu se napít?“ zeptal se zkroušeně a přitáhl si po stole sklenici s vodou. Vzduch zkapalnělý vedrem plnil dýchací cesty jako hustý vývar na zalití sulcu. Po zabíjačce, vynořila se odněkud surová asociace. „Naše nejlepší křeslo,“ odfrkl si. „Ušák. Vždycky si tam rozvalí ty svý přerostlý šunky, vobloží stoleček křupkama a otevře si víno. Dřív chlastala krabicák,“ ulevil si. „Teď už jí není dost dobrej. Kupuje si v penny lahvový šardoné,“ protáhl znechuceně. „A mně by vyčítala každý blbý pivo, který vypiju.“ „Co na mě tak civíš, blbečku,“ povídá. „Sem si na to vydělala. Kdybych měla čekat, co uvidim od tebe, to bych neměla ani na šumivou kohoutkovou. A odval to slizký panděro, máš tlustý...
Okomentovat
Další informace

Rozhovor | Lukáš Hrdlička: U psaní detektivek mě často inspiruje prostředí

Rozhovor se spisovatele Lukášem Hrdličkou nejen o psaní povídek. Lukáš Hrdlička pravidelně publikuje detektivní povídky ve sbornících Nejlepší detektivní povídky roku a Jedním dechem. Dvě jeho detektivní povídky se staly námětem pro díly seriálu Policie Modrava. Jak byste shrnul čtenářům svou dosavadní tvorbu? Od roku 2006 pravidelně publikuji sci-fi povídky v časopisu Ikarie (nyní XB-1) a v dalších různých sbornících. V roce 2015 mi vyšel cyberpunkový román Lovci snů, který se odehrává v Praze roku 2064, kdy je město rozděleno na několik nezávislých městských částí, kde převážně vládnou gangy. Od roku 2010 jsem začal psát i detektivní povídky, které pravidelně publikuji v různých sborních. V roce 2021 jsem vyhrál soutěž Havran o nejlepší detektivní povídku roku. Spolupracoval jsem na seriálu Policie Modrava, dva díly vznikly podle mého námětu. Co pro vás bylo impulsem k psaní vlastních příběhů? Jaké byly Vaše začátky? Vždycky jsem měl rád příběhy a chtěl jsem psát vlastní. Četl jsem n...
Okomentovat
Další informace

Recenze | Antonín Mazáč: Letargie

 Alexandr Kraus, bývalý vyšetřovatel, si našel novou práci v redakci a aktuálně se věnuje psaní krimi článků. Konečně bude mít klid od všemožných pochůzek a práce u policie. Vysněný pohodový život však trvá jen do doby, kdy mu na dveře zaklepe bývalý kolega jeho otce a povolá ho zpět do řad karlovarské kriminálky. Jeho znalosti z praxe jsou více než žádané k vyřešení rozběhnutého případu.  Ukázka: Saša po šestnácti letech pověsil práci u kriminálky na pomyslný hřebík a rozhodl se přidat do řad těch, které policisté nemají zrovna v lásce - k novinářům. Začátky v nové práci nejsou zrovna růžové. Psaní krimi článků a práci reportéra si Sašu oblíbí a světe div se, dokonce mu i jde. Jenže od kriminálky se zjevně nedá tak snadno odejít.  Emil Gábory, bývalý kolega Sašova otce, taktéž policisty, zaklepe jednoho dne Sašovi na dveře a minulost je zase zpět. Spolu se státním zástupcem a sličnou kolegyní Andreou Šimečkovou přesvědčí začínajícího novináře k návratu. Seznámí ho s př...
Okomentovat
Další informace

Povídka | Štěpán Tůma: Komisař třetí třídy

 Svítá a nad Pragopolis se rozprostře ona typická neutrální šeď, kterou nazývají oblohou. Hustá špinavá mlha se místy ještě drží těsně nad popraskaným betonem chodníků.  Štěpán si rozepne baloňák, chce vypadat fajnově, obzvlášť, když se blíží den, jehož vidina ho drží při životě. Seběhne schody, proklestí si cestu hloučkem čumilů a projde policejní holo-páskou. Ta se zavlní a na chvíli se dokonce rozpadne na drobné digitální kostičky, aby se vzápětí zase jako vlivem magnetu seskládala do blikajícího oznámení POLICIE.  „Vstup zakázán, probíhá tady vyšetřování, jste slepej nebo blbej?“ rozčiluje se policista v typicky rudé uniformě a zastaví Štěpána širokou dlaní. Jeho mohutná hranatá postava spolu s vysokou čepicí budí respekt. Přesně takový, který by si Štěpán také přál vyzařovat.  „Nech ho, to je komisař Oliver,“ houkne druhý, podstatně menší policista, který zrovna přehrál do tabletoidu stopy kolem laserem ohraničeného obrysu těla a gestem odvolal dron, který obrys...
Okomentovat
Další informace