Soumrak

Mám rád pařby stejně jako každý jiný příčetný člověk. Samozřejmě takové, které korespondují s mou introvertní povahou. A tahle mě bavila, ne že ne. Já a pár kamarádů jsme se u mě sešli, abychom zavzpomínali na vysokoškolská léta, vypili několik litrů alkoholu a snědli pár pizz. Královsky jsem se bavil. Však jsem většinu neviděl několik let. Ale sdílená minulost je mrcha, která nehledí na čas. Ačkoli většina kamarádů ztloustla, až jim břicha vypadávala z triček, já v nich stále viděl tu partu chudých študáků, s níž jsem v opileckém opojení rušil noční klid Brna.  Ostatní byli podobní geekové jako já, i když by to do některých málokdo řekl. Třeba Roman byl ukecaný finanční poradce. Prý už vede svůj vlastní tým a nemusí se tolik dřít, což jsem mu věřil, protože - jak moje babička říkávala - vypadal, že mu nic nechybí. Patrik byl typický programátor. Tlustý tak akorát, aby mohl v pohodě chodit, ale už ne běhat. A Tomáš byl podobná anomálie jako já. Spojovalo nás, že jsme neměli tak zář...