Soumrak

Hana Mašková je novinářka, koordinátorka marketingových kampaní, produkční kulturních akcích, spoluautorkou sbírky "Žánrovky" i dalších povídek (přečíst publikované povídky). V úvodu Vás prosím o shrnutí čtenářům své dosavadní tvorby Mezi svými deseti a dvaceti lety jsem psala hlavně pro radost. Příběhy a básničky do šuplíku, články do studentského časopisu, který jsem spoluzaložila. Po dvacítce jsem psala pro peníze. Články a rozhovory do novin, tiskové zprávy, příspěvky na sociální sítě. Po třicítce jsem se opět vrátila k psaní pro radost. Spolu s dalšími lidmi jsme vydali sborník našich povídek ve dvanácti různých žánrech – Žánrovky. Co pro vás bylo impulsem k psaní vlastních příběhů? Jaké byly Vaše začátky? Přirozená potřeba alespoň na papíře zhmotňovat příběhy, které jsem chtěla prožít. Bylo to součástí pubescentního balíčku Najdi sebe sama, který dále zahrnoval navlékání korálků, výrobu svíček a poslouchání sladkobolných písní Jarka Nohavici. Co je na psaní nejtěžší a c...

Podlaha se s ním zhoupla, ale on přesto pevně vykročil. Teď, v polovině své cesty, se už nemohl zastavit. Byl přesně v polovině noci, v polovině oceánu, v polovině plánu.  Dlouhými tichými kroky se dostal až k zábradlí, instinktivně těkl očima kolem sebe a hodil objemný náklad, který svíral v náručí, přes palubu. Očistil si ruce a kapesník rovněž věnoval hlubině. Kus látky ale všechny jeho stopy nesmazal. „Příšernáá noc, že aano?“ lady Clifftová protááhla všechna myslitelná Á, která jí její slovní zásoba nabídla. „Skutečně. Dlouho jsem oka nezamhouřil. Ten vítr a vlny a všechno to houpání. Už je toho na mě moc. Kdyby si tak člověk alespoň mohl někde stěžovat. Ale zkuste to vyčíst kapitánovi a se zlou se potážete. Věřte mi, už jsem to párkrát na zaoceánské plavbě zažil,“ přizvukoval jí obtloustlý pan Sanders s očima jako špendlíky. „Ale ďas vem houpání, co ten strašný křik, ten jste neslyšel?“ Viktor Stern bezděčně poslouchal rozhovor u vedlejšího stolu, který za sebe plácal další ...