Rozhovor | Veronika Martinková: Mám potřebu si knihu po vydání přečíst

Rozhovor se spisovatelkou Veronikou Martinkovou.

Veronika Martinková je spisovatelka krimirománů pocházející z Jablunkova, která již řadu let žije v Brně. V roce 2021 se umístila v literární soutěži nakladatelství MOBA a v roce 2024 byla její kniha Vina a trest nominovaná na cenu Magnesia Litera.

V úvodu Vás prosím o shrnutí čtenářům své dosavadní tvorby

Vyšly mi čtyři krimiromány s dvojicí vyšetřovatelů Hana Vítková a David Winkler (Podíl viny, Odsouzen k smrti, Vina a trest a Živá minulost). No a nyní také povídka Osudový lov – opět s kriminální zápletkou.

Co pro vás bylo impulsem k psaní vlastních příběhů? Jaké byly Vaše začátky?

Už odmala jsem velmi ráda četla. Psaní knih jsem ale považovala za takovou až posvátnou činnost a nikdy by mě nenapadlo, že bych zrovna já mohla napsat příběh, který by byl knižně zpracován. Změna přišla až před pár lety. Řekla jsem si, že když nezkusím psát, nikdy nezjistím, zda to zvládnu. Pustila jsem se proto do první knihy Podíl viny. Začátky byly náročné, hlavně pokud šlo o získávání odborných informací, ale psaní mě tak pohltilo, že s tím nešlo přestat.

Dopsala jsem Podíl viny a okamžitě pokračovala dalším dílem, ale skoro rok mi trvalo, než jsem našla nakladatele, který by byl ochotný mou prvotinu vydat. Podařilo se mi to až díky literární soutěži nakladatelství MOBA, ve které se kniha umístila.

Co je na psaní nejtěžší a co naopak nejlehčí? Co Vás baví a co nebaví?

Osobně to mám tak, že mě psaní baví a naplňuje. Nemůžu říct, že by na tom procesu bylo vysloveně něco, co bych vnímala jako obtížné. Někdy sice mám problém sehnat odborné informace, ale o to víc mě pak těší, kdy je získám a můžu použít.

Náročné pro mě je dostat knihy do povědomí čtenářů. Protože v ČR vychází ročně zhruba 14 000 knižních titulů. To je obrovské množství, ve kterém se jedna Martinková lehce ztratí.

Jak vznikají Vaše příběhy? Kde berete inspiraci?

Inspiraci čerpám částečně z běžného života. Vždy se ale jedná pouze o prvotní „nástřel“ a pak přemýšlím, kam by se dal příběh rozvést a zda má potenciál na několik set stran knihy. Tam už začíná hrát velkou roli fantazie.

Máte příběh promyšlený před začátkem psaní, nebo prostě začnete a spoléháte, že se děj rozvine sám během psaní?

Řekla bych, že je to tak padesát na padesát. Hlavní dějovou linku mám promyšlenou předem. Vím, jaký trestný čin bude spáchán a také, kdo je pachatel. Zbytek se vyjasní při samotném psaní.

Nevěnuji se knihám jen, když je zrovna píšu, ale přemýšlím nad dějem, jednotlivými postavami, jejich charaktery a tím, kam příběh dál povedu i ve svém „volném“ čase. Proto spousta věcí vyplyne až v průběhu procesu.

Kdy nejčastěji píšete? Máte nějaký psací rituál?

Rituál nemám a píšu, kdykoli mám čas. Úplně nejlíp se mi píše, když jsem sama a mám kolem sebe ticho a klid. Pokud to nejde, nasadím si sluchátka a pustím si muziku, která mě nerozptyluje. Potřebuju totiž zmizet z tohoto světa a ponořit se do vlastního, který popisuju v knize.

Když je povídka nebo kniha publikovaná, přečtete si svá díla znovu? Nebo už se k nim nevracíte?

Mám potřebu si knihu po vydání přečíst. Držet fyzickou knížku v ruce je přece jen zcela jiný pocit, než na ni koukat do monitoru. U prvních tří knih se mi podařilo přečíst je ještě ten večer, kdy byly vydány. Čtvrtou s názvem Živá minulost jsem si takto ještě nestihla užít, ale snad se k tomu brzy dostanu. To je však mé poslední setkání s již vydanými knihami. Sice se k nim při psaní nových dílů občas musím vrátit a něco dohledat, ale celé je již nečtu. Ono je to asi i dobře, protože bych měla tendence škrtat a přepisovat. 😊

Jak se díváte zpětně na svá díla? Máte některá raději, nebo jsou pro Vás jako děti a milujete je všechny stejně?

Asi by se slušelo říct, že je miluju všechny stejně, ale pravda je, že nejsilnější vztah mám ke své třetí knize Vina a trest. Je to způsobeno tím, že po dvou vydaných knihách u nakladatele jsem se rozhodla pustit se do neznámých vod a třetí díl si vydat sama. Prošla jsem si tak celým procesem vydání od hledání týmu (grafik, sazeč, korektor, tiskárna), až po konečné přeskládání dvou palet knih do garáže, protože pan závozník mi tvrdil, že tam prostě nezajede (jeho kolegovi o půl roku později se to bez problémů podařilo). Takže jsem skončila se dvěma paletami knih složených na silnici a musela si je hezky odnosit. Nejspíš přesně v ten okamžik vznikla ta velká láska. 😊

Podporují Vás v rodině nebo přátelé? Komu nejvíce důvěřujete v radách při psaní?

Jsem v tomto směru takový samorost a během psaní se ohledně dějových věcí neradím s nikým. Samozřejmě využívám pomoci konzultantů, které se mi podařilo najít a kteří jsou ochotni poradit mi v odborných záležitostech. Jsem jim za to nesmírně vděčná, protože bez nich by nebyly knihy tak realistické.

Nejjednodušší pro mne bylo získat medicínské informace, protože moje maminka pracuje jako zdravotní sestra, takže teď mám dokonce dva lékaře, kteří jsou takovými mými rádci na telefonu. Přes kolegyni advokátku se mi zase daří probírat procesní úkony soudního řízení. Osobně se totiž zná s předsedkyní soudu řešících ty nejzávažnější trestné činy. Nejobtížnější pro mě bylo zajistit si konzultanta z řad policie, ale i to se (po několika nezdařilých pokusech) povedlo.

Takže abych se vrátila k původní otázce. Během samotného psaní nedávám knihu nikomu přečíst, ani se ohledně příběhu a zápletky s nikým neradím. První člověk, který si mou knihu přečte, je tedy korektorka.

Podporu rodiny a přátel ale určitě mám. Hlavně po vydání knihy, protože ji doporučují a všude o ní mluví.😊

Jaký máte přístup k návrhům obálek knih? Dodáváte vlastní obrázky či nápady, komentujete návrhy, nebo se s titulkou zcela oddáváte nakladatelství?

V případě vydání prvotiny Podíl viny jsem vůbec netušila, jak to v knižním světě chodí, takže jsem se o obálku sama aktivně nezajímala. Její návrh jsem viděla, až když byla schválená a mířila do tisku. U druhé knihy jsem zaslala nakladateli návrh, jak by měla obálka vypadat. Částečně mi bylo vyhověno, ale pokud šlo o edici původní česká detektivka, ve které kniha vyšla, bylo o ní rozhodnuto nakladatelem. Což byl hlavní důvod, proč jsem se rozhodla vydat si třetí knihu sama.

Obálku na Vinu a trest jsem konzultovala s grafičkou, která mi zaslala osm návrhů. Do užšího výběru se dostaly dvě a vybrat tu finální mi nakonec pomáhala rodina, přátelé i sledující na sociálních sítích. Za což jim samozřejmě děkuji, protože jsem přesvědčena, že jsme vybrali dobře.

O obálce na čtvrtou knihu Živá minulost jsem napsala grafičce, že bych chtěla, aby na ní byl oheň, jelikož hraje v knize zvláštní roli. Grafička mi zaslala tři návrhy obálek, ze kterých byla vybrána ta nynější. A opět jsem přesvědčená, že se moc povedla.

Sledujete recenze svých knih? Jak na Vás působí lichotivé či negativní ohlasy?

Recenze jsem po vydání prvotiny sledovala velmi pečlivě, ale to je asi normální u každého začínajícího autora. S postupujícím časem to už není tak horké. Navíc když nad tím teď tak přemýšlí, jsem asi vyloženě žádnou špatnou recenzi neměla. Po vydání Podílu viny mě zklamala recenze, kdy kniha získala hodnocení „pouze“ 80 %. Přitom bráno zpětně, to byla moc hezká recenze. Ale ten prvotní „negativní“ komentáře, kdy bylo knize i něco vyčteno a nebyly na ní pěny jen ódy, mě zamrzel. Čím dýl se ale v tom spisovatelském světě pohybuju, tím víc mi dochází, že vkus čtenářů je opravdu různorodý.

Každý hezký komentář mi samozřejmě udělá radost! Nedostanou se ke mně všechny, ale díky propojení mezi mnou a recenzisty na sociálních sítích mám alespoň nějaký přehled. Jsem jim za to moc vděčná, protože díky nim a jejich komentářům se dostávají knihy do bližšího povědomí čtenářů. Takže děkuji, recenzisté!

Máte v současné době něco rozepsaného? Plánujete další knihu?

V současné době mám rozepsanou sedmou knihu (stále se držím žánru krimi). A myslím, že tou to neskončí.

Co čtete za literaturu? Máte nějaké vzory?

Musím se přiznat, že od doby, co jsem začala psát, jsem přestala číst. I pro mne samotnou je to překvapivé, ale za poslední tři roky jsem přečetla pouze dvě knihy. Obě byly českých autorů (buď již bývalých nebo současných kriminalistů) a jednalo se o popisy skutečných zločinů. A ano, brala jsem to spíš jako studijní materiál pro svou vlastní tvorbu.

V dobách, kdy jsem čítávala hodně, jsem dávala přednost detektivkám. Brala jsem, co mi přišlo pod ruku. Asi nejvíc mě bavily romány nesmrtelné Agathy Christie. Zaujaly mě také knihy islandské spisovatelky Yrsy Sigurðardóttir a autora Håkan Nesser píšícího lehce netypické detektivky.

Přečetla jsem spoustu historických románů i děl klasických autorů (Mika Waltari, Oscar Wilde, John Irving).

Mezi mistry ve svém oboru bych určitě zařadila Stephena Kinga. To, s jakou lehkostí dokáže popsat pocity a atmosféru, mi někdy až nahánělo husí kůži. Jelikož jsem ale velký realista (což se promítá i do mých knih) měla jsem u něj někdy problém s moc fantaskními náměty a tak se mi občas stalo, že jsem pár jeho knih musela odložit. Ale třeba Řbitov zviřátek jsem zvládla. 😊

Jaké je vaše zaměstnání či zdroj hlavních příjmů?

Byla bych moc ráda, kdybych mohla napsat, že mým hlavním zdrojem příjmu je psaní, ale bohužel tomu tak není. Pracuji v makléřské společnosti na právním oddělení. Což je trochu ironie, protože nemám právní vzdělání. Vystudovala jsem ekonomii a i ten jeden semestr práva na vysoké mi stačil k tomu, abych došla k názoru, že právo ráda nemám a určitě se tomuto oboru nikdy nebudu věnovat. Uplynulo sotva pár let a všechny ty paragrafy a komplikovaná souvětí na půl stránky jsou mou hlavní pracovní náplní. Ale částečně to mohu použít i ve svých knihách, takže to má i svá pozitiva.

Čemu se věnujete ve volném čase kromě psaní? Jaké jsou Vaše koníčky?

Máme ročního labradora, takže výplň volného času je jasná. Pokud mi ještě nějaký zbyde, snažím se cvičit pilates nebo jógu a běhám. Navíc to prokládám kurzy sebeobrany. Ale to je vlastně kvůli realistickému popisu akčních scén v mých knihách. 😊

Je něco, co chcete vzkázat svým čtenářům?

Čtenářům bych chtěla hlavně poděkovat za to, že čtou. Že o knihách mluví, půjčují si je a doporučují. Bez nich by nemělo smysl psát a já si myslím, že by byla velká škoda, kdyby byl náš život ochuzen o čas strávený s oblíbenými knižními postavami.

Závěrem poprosím o odkazy na stránky či sociální sítě, kde s Vámi mohou být fanoušci ve spojení nebo si zakoupit knihy.

Soumrak