Rozhovor | Andrea Čekanová: Pořád mě baví něco jiného

Rozhovor se spisovatelkou Andreou Čekanovou nejen o psaní detektivek.

Andrea Čekanová (* 1990) je plzeňská spisovatelka, která z lásky ke knihám vystudovala knihovnictví. Je vítězka soutěží ceny Havran i OSKar či autorka psychothrilleru Nepečené dezerty Kateřiny A.

Co pro vás bylo impulsem k psaní vlastních příběhů? Jaké byly Vaše začátky?

Jednou jsem četla, že odpověď na tuhle otázku je jen sbírka neuvěřitelných klišé: „Učitelé mě chválili za slohovku.“ „Píšu od mala.“ „Byl to můj únik od reality.“ Pravdou je všechno z toho. Málokdo se sedne bez nějaké psací minulosti a touhy psát, aby na místě vytvořil dechberoucí dílo. Tím neříkám, že se to neděje. Ale jestli teda nemám být nudná, tak můžu ve zkratce říct, že na MDŽ jsem dostala od ex místo kytky facku a dokud jsem nevydala Nepečené dezerty Kateřiny A., nedokázala jsem se s tím stoprocentně vyrovnat. Pak už jsem jen upotřebila nikdy neuskutečněné ambice a konečně použila notebook, který jsem si koupila za první výplatu, k psaní, a ne k surfování po internetu.

Co je na psaní nejtěžší a co naopak nejlehčí? Co Vás baví a co nebaví?

Jsem blíženec. Pořád mě baví něco jiného. Co mi včera připadlo těžké je dneska brnkačka a zase naopak. Rozhodně mě baví sbírat inspiraci a zážitky a nebaví mě žehlit.

Jak vznikají Vaše příběhy? Kde berete inspiraci?

Jednou mi na dlaň slétla vločka, vykreslená do nejmenších detailů. Ty postupně mizely a mizely, až mi tam zůstala jen kapka vody, ve které se odráželo zimní slunce, a tehdy… jo, takhle si to asi každý představuje. Ale ve skutečnosti je inspirace neskutečná mrcha (pardon, pardon, miluju tě, neopouštěj mě), která přijde kdykoliv a kdekoliv. Můžete tisíckrát dělat jednu a tu samou věc a najednou – bimbác – a je tady nápad.

Máte příběh promyšlený před začátkem psaní, nebo prostě začnete a spoléháte, že se děj rozvine sám během psaní?

Za B je správně. Většinou jen vím, kam se chci dostat a občas se z toho vyvrbí úplně jiné a lepší vyznění. Své umanuté já pak musím přesvědčit, že to je lepší cesta, a že by tedy mělo upravit i začátek ve světle nového vnuknutí. Osnova je super věc, rozhodně ji doporučuji.

Kdy nejčastěji píšete? Máte nějaký psací rituál?

Jsem blíženec. Neříkala jsem to už? Na jednu stranu určitou stálost vyhledávám, na druhou v ní nedokážu dlouho vydržet. Takže jediné, bez čeho si nedokážu představit psaní je hudba. Takže i když to možná bude znít nudně, ujíždím právě na vážné hudbě a klavírních koncertech, skrývá se v tom víc vášně, než může být na první pohled zjevné. A píšu kdykoliv, když děti spí. Uvažuju, že si pronajmu komnatu u Šípkový Růženky.

Když je povídka nebo kniha publikovaná, přečtete si svá díla znovu? Nebo už se k nim nevracíte?

Ano, čtu si je pokaždé ještě vytištěné. Je to skvělý pocit.

Jak se díváte zpětně na svá díla? Máte některá raději, nebo jsou pro Vás jako děti a milujete je všechny stejně?

Tohle dokážu posoudit až za delší dobu. V každém díle je kus mě, kus práce a porodních bolestí, zatím to jsou všechno ještě miminka. A každé je něčím výjimečné.

Podporují Vás v rodině nebo přátelé? Komu nejvíce důvěřujete v radách při psaní?

Přivdala jsem se do rodiny, kde je podezřelý každý, kdo nepodléhá tvůrčímu procesu nebo není jeho konzumentem. Z druhé strany to bylo trochu vlažnější nadšení, které se postupem změnilo v uznání. Myslím, že to dokonce někdo i čte!

Jaký máte přístup k návrhům obálek knih? Dodáváte vlastní obrázky či nápady, komentujete návrhy, nebo se s titulkou zcela oddáváte nakladatelství?

Kreslím tak báječně, že jsem svou kresbu propašovala na výstavu žáků prvních tříd. Takže v tomhle ohledu věřím odborníkům a grafikům, sama mám vždy jen mlhavou představu. Když dostanu příležitost vyjádřit se k návrhu jsem za to vděčná, ne všude je to ale běžnou praxí.

Sledujete recenze svých knih? Jak na Vás působí lichotivé či negativní ohlasy?

Občas mrknu. Každá zpětná vazba mi přinese nějakou novou informaci, třeba o tom, jak jsem skvělá, nebo nemožná autorka. Samozřejmě, že se lépe čtou kladné názory, ale na druhou stranu je bláhové myslet si, že oslovím všechny čtenáře. Pokud ale chci analyzovat kde mám rezervy, nebo kde byl měla ubrat, je vhodné to dělat až s odstupem. Jeden čas jsem měla co dočinění s haterem, který si ve vodách internetu myslel, že je anonymní. Překvapilo mě, že to byl člověk, jehož zkušenosti a inteligenci jsem považovala za inspirativní. Ale i tak mi nakonec dokázal dát tu nejlepší lekci, kterou jsem mohla dostat.

Máte v současné době něco rozepsaného? Plánujete další knihu?

Dokončuji revize druhé knihy, thriller z prostředí devadesátek o nejslavnější české kapele, která bohužel nikdy neexistovala. V hlavě se mi rodí podhoubí pro další knihu i povídky, což je úžasné probuzení ze zimního spánku.

Co čtete za literaturu? Máte nějaké vzory?

Čtu všechno. Jakože opravdu všechno. Klasickou světovou literaturu, soudobou tvorbu, od naléhavých společenských románů až po bizarro horror… Ze svých vzorů můžu jmenovat Iru Levina, Jonase Jonassona, Stephena Kinga, z českých Zuzanu Kultánovou, Lukáše Bočka, paní Hanišovou nebo Soukupovou. Bylo by jich asi majlant, protože každý mi může něco dát.

Jaké je vaše zaměstnání či zdroj hlavních příjmů?

Ačkoliv jsem zaměřením spíše humanista a vystudovala jsem knihovnictví, pracuji už několik let oboru výstavby telekomunikací. Je to trochu jako jít vařit zeleninové ragú a ve finále mít na talíři kuřecí řízky se salátem, no ale tak už to u mě chodí.

Čemu se věnujete ve volném čase kromě psaní? Jaké jsou Vaše koníčky?

Jsem blíženec (ano, už zase), takže každou chvíli to je něco jiného. V poslední době jsem si zamilovala divadlo a operu, chodím plavat a do přírody. Také se podílím na organizaci kulturních a hudebních akcí, často to bývá folk a punk. Zjevnou nesourodost vysvětluje první věta tohoto odstavce.

Je něco, co chcete vzkázat svým čtenářům?

Děkuji každému jednomu z vás, kteří jste věnovali svůj čas mým příběhům. Bez vás by žádní spisovatelé neexistovali. Nesmírně si vážím vašeho zájmu a těším se, až vás seznámím s dalšími otravnými lidmi, kteří bydlí v mé hlavě.

Soumrak