Rozhovor | Lenny Ka: Mívám dopředu promyšlené všechno
Rozhovor se spisovatelkou Lenny Ka.
Lenny Ka pochází z Kroměříže. Žije v Praze. Vystudovala žurnalistiku. Pracovala třeba pro českého porno krále Pavla Kvoriaka ve vydavatelství RF HOBBY.
K psaní se dostala náhodou, když se jednou šla zeptat na administrativní výpomoc do jedné lokální redakce v Kroměříži, řekli jí, že to místo je už obsazené, ale že hledají dopisovatele.
V úvodu Vás prosím o shrnutí čtenářům své dosavadní tvorby
Mou povídku (Miluji tvé tělo) uveřejnil online magazín o sci-fi a fantastice Sarden a povídku (Konečná 910) vydal slovenský online časopis Charon 2.
Knižně jsem vydala povídky v antologii České temno (Ti, co neumírají) a Czech Extreme (Leshy – česky Hejkal), která vyšla v USA a společně ji sestavili spisovatelé Honza Vojtíšek a Edward Lee. Několika texty jsem také přispěla do reportážní knihy... a pak bylo ticho: Tornádo v Moravské Nové Vsi.
Co pro Vás bylo impulsem k psaní vlastních příběhů? Jaké byly Vaše začátky?
Myslím, že sklony k exhibici mám od narození. K psaní vlastních věcí mě paradoxně přiměla únava z psaní. V jednu chvíli jsem měla pocit, že pořád dokola produkuju písmenka a víc mi to bere, než dává. Neviděla jsem v tom pro sebe žádný smysl, teda až na to, že mi jednou za měsíc přistanou na účtu prachy. Potřebovala jsem nějaký ventil, abych se nezbláznila a znova si našla cestu k tomu, co mě baví.
Co je na psaní nejtěžší a co naopak nejlehčí? Co Vás baví a co nebaví?
Nejtěžší je správná gramatika. :-) Často si vybírám témata, jejichž zpracování je pro mě výzvou, takže pak přemýšlím nad tím, jak určitou věc vyjádřit, aby odpovídala tomu, co chci říct. Nejvíc mě nebaví sedět před prázdným textovým editorem a přemýšlet nad tím, jak začít. :-)
Jak vznikají Vaše příběhy? Kde berete inspiraci?
Většinou když sedím a píšu, tak mě samovolně napadá milion věcí, které bych mohla psát místo toho, na čem aktuálně pracuju. Z toho vyplývá, že mé příběhy vznikají velmi těžko, protože se nejsem schopná soustředit na jednu věc.
Máte příběh promyšlený před začátkem psaní, nebo prostě začnete a spoléháte, že se děj rozvine sám během psaní?
Nejčastěji píšu povídky, které mají kolem deseti stran textu, takže mívám dopředu promyšlené všechno, včetně dialogů postav, které proběhnou v určitých situacích. Někdy mám ale pocit, že určitou postavu tahám za vlasy a ona se nechová přirozeně. Snažím se jí pak přizpůsobit a neprojektovat do jejího chování vlastní představy.
Že bych nevěděla, co a jak dopředu psát, se mi stalo asi jednou nebo dvakrát. Zpravidla jde o texty, kdy za mnou někdo přijde s tím, že chce něco napsat, ale potřebuje, aby se v textu objevilo to, či ono. Takže mám nějaký hrubý zadání, od kterého se odvíjí to, co píšu a doufám, že se to nějak poddá a sedne si to.
Kdy nejčastěji píšete? Máte nějaký psací rituál?
Kdykoliv mám čas aspoň několik hodin. Žádné rituály nemám, snad jen že sedím v křesle s počítačem na klíně. Zlozvyk, kterého se snažím zbavit například tím, že jsem si k Vánocům pořídila pracovní stůl. Uplynuly tři měsíce, a ještě jsem za ním neseděla. Občas ten stůl ale používám k odkládání nejrůznějších věcí.
Když je povídka publikovaná, přečtete si svá díla znovu? Nebo už se k nim nevracíte?
Určitě je čtu a hledám v nich chyby nebo zkrátka věci, které šly napsat líp.
Jak se díváte zpětně na svá díla? Máte některá raději, nebo jsou pro Vás jako děti a milujete je všechny stejně?
Mám je ráda, když je píšu. Ve chvíli, kdy je odevzdám, se náš osobní vztah pomalu vytrácí.
Podporují Vás v rodině nebo přátelé? Komu nejvíce důvěřujete v radách při psaní?
Jsem ráda, že zatím nejsou proti. :-D Máma hodně čte české i zahraniční autory. Mezi její oblíbence, u kterých se vždy těší na každé nové publikování čehokoliv, patří i Michaela Klevisová. A vždycky mám pak na talíři, proč nejsem stejně dobrá jako ona. Že nejsem dost pracovitá (což je samozřejmě pravda) a všechno je mi úplně šumák.
Důvěřuju všem, o kterých vím, že jsou v psaní dál než já. Často je se svými texty otravuju a chci znát jejich názor. Divím se, že mě ještě nikdo nezastřelil.
Sledujete recenze svých povídek? Jak na Vás působí lichotivé či negativní ohlasy?
Sleduju všechny reakce, které se ke mně dostanou. Co se týče jejich přijetí, tak záleží na tom, kdo je píše. Nemusím vždy vědět jméno, mnohé o člověku napoví už to, jak je schopný formulovat věty a myšlenky.
Máte v současné době něco rozepsaného? Co plánujete?
Jo, povídku, kde je hlavní hrdinkou malá holčička, která se s kámoškama snaží zabít svou sousedku z paneláku.
Co čtete za literaturu? Máte nějaké vzory?
Většinou čtu všechno, co se ke mně dostane. Bohužel ale nemám na čtení moc čas. Nejvíc toho přečtu v létě u vody nebo o dovolené, čemuž odpovídá i intelektuální úroveň preferované literatury.
Neřekla bych, že mám přímo vzory, ale určitě jsem poznala i osobě potkala mnoho lidí, jejichž přístup k životu a tvorbě je pro mě inspirující.
Jaké je vaše zaměstnání či zdroj hlavních příjmů?
Psaní lifestylových článků o bydlení, designu a dalších volnočasových tématech.
Čemu se věnujete ve volném čase kromě psaní? Jaké jsou Vaše koníčky?
Poslouchám hudbu, čtu, chodím ven mezi lidi a nedělám přitom vůbec nic. Mám ráda dobré jídlo a pití, ale žraní a chlastání asi není koníček, na který by člověk mohl být hrdý.
Je něco, co chcete vzkázat svým čtenářům?
Čtěte moje věci. :-D
Komentáře
Okomentovat