Příspěvky

Rozhovor | Ondřej Kocáb: Kdyby psaní nebavilo mě, proč by pak měl příběh bavit čtenáře?

Rozhovor se spisovatelem Ondřejem Kocábem . V úvodu Vás prosím o shrnutí čtenářům své dosavadní tvorby Ahoj, jmenuji se Ondřej Kocáb a s mými díly se setkáte převážně v rámci horrorové literatury. Objevil jsem se povídkově v řadě žánrových antologií (Dokud nás smrt nerozdělí, České temno, Sešívance: Druhý steh), dokonce i v jedné zahraniční (Czech Extreme). Společně s Honzou Vojtíškem jsme dali dohromady dvojsbírku povídek Rozpolcení, která z mé strany shrnuje mou cestu do spisovatelského světa. Další publikované povídky či články se objevily v tematických časopisech Howard, Trash a v prvním čísle pololetníku Krátký řez. Co pro vás bylo impulsem k psaní vlastních příběhů? Jaké byly Vaše začátky? To je tak široká otázka, že už teď bych o ní mohl napsat krátkou autobiografii. Proto se nezlobte, ale tuto odpověď zkrátím. Zásadním zlomem bylo to, že mě rozčílil Stephen King. Řekl bych, že spousta začínajících autorů – a já nebyl žádnou výjimkou – má o psaní představu jako o čemsi vznešeném...
Okomentovat
Další informace

Hádanka | Kdo ukradl mobil?

Je letní večer, a skupina pěti středoškoláků tráví víkend na chatě u rybníka. Po dni plném koupání a grilování se parta rozhodla zahrát společenskou hru. Večer se však zábava zvrhla, když si Kamila , jedna z dívek, uvědomila, že jí zmizel mobilní telefon. Telefon měla ještě před pár hodinami, když si s ním fotila západ slunce. Tvrdila, že ho odložila na kuchyňský stůl, zatímco šla pomáhat s přípravou večeře. Po jídle už telefon nebyl k nalezení. Všichni přítomní tvrdí, že s tím nemají nic společného, a přísahají, že ho neviděli. Na místě zůstaly jen drobné indicie: otisky bot na verandě, otevřené okno v obýváku a nedopitý šálek čaje na stole. Všichni tvrdí, že byli celou dobu v chatě. Kamila věří, že pachatelem musí být někdo z nich. Toto jsou výpovědi podezřelých. Poznáte, kdo lže? Adam : "Pomáhal jsem Martinovi s grilováním venku a většinu času jsem byl na verandě. Do chaty jsem šel jen pro nádobí, a to bylo ještě před večeří. Mobil jsem neviděl." Tereza :...
Okomentovat
Další informace

Povídka | Ondřej Kocáb: Plášť nemrtvého krále

Mystický Kubus seděl v pohodlném křesle stojícím uprostřed obývacího pokoje. Čekal. Kombinace starožitného nábytku, všemožných kuriozit a všudypřítomných svazků čtiva (od novin rozličného stáří až po rozličné knihy) utvářela dojem, že zde žije letitý starý mládenec. Případně také mladý, krajně roztržitý génius. Možná kombinace obojího. Tu druhou možnost doplňovaly chaoticky umístěné diagramy, umělecké nákresy či laboratorní nádobí. Pohlédl na hodinky – tedy, minimálně učinil odpovídající pohyby, neboť nebylo jasné, zda přes tu dřevěnou bednu na hlavě vidí – a zjevně dospěl k závěru, že teď je v jeho životě ten správný okamžik, aby nalil z růžové porcelánové konvičky do šálku ze stejného setu heřmánkový čaj. I s podšálkem poté nápoj přisunul po nízkém mahagonovém stolku ke druhému křeslu, kde se momentálně nikdo nenacházel. Sobě pochopitelně nenabídl nic. Samotný byt se nacházel ve druhém podlaží tříposchoďové vily. Někdo by možná řekl, že je tato poloha z hlediska sousedů nejhorší, ale...
Okomentovat
Další informace

Povídka | Lukáš Kos: Kdo mi ho ukradl

Mám rád pařby stejně jako každý jiný příčetný člověk. Samozřejmě takové, které korespondují s mou introvertní povahou. A tahle mě bavila, ne že ne. Já a pár kamarádů jsme se u mě sešli, abychom zavzpomínali na vysokoškolská léta, vypili několik litrů alkoholu a snědli pár pizz. Královsky jsem se bavil. Však jsem většinu neviděl několik let. Ale sdílená minulost je mrcha, která nehledí na čas. Ačkoli většina kamarádů ztloustla, až jim břicha vypadávala z triček, já v nich stále viděl tu partu chudých študáků, s níž jsem v opileckém opojení rušil noční klid Brna.  Ostatní byli podobní geekové jako já, i když by to do některých málokdo řekl. Třeba Roman byl ukecaný finanční poradce. Prý už vede svůj vlastní tým a nemusí se tolik dřít, což jsem mu věřil, protože - jak moje babička říkávala - vypadal, že mu nic nechybí. Patrik byl typický programátor. Tlustý tak akorát, aby mohl v pohodě chodit, ale už ne běhat. A Tomáš byl podobná anomálie jako já. Spojovalo nás, že jsme neměli tak zář...
Okomentovat
Další informace

Povídka | Lenny Ka: Náhody neexistujou

Koukám na zelená stébla trávy vyplňující svými stvoly téměř celou plochu obrazu. Vzájemně se překrývají, až splývají v jednolitou hmotu, ze které do popředí vystupují barevné květy. Nejsou nijak výjimečné, přesto od nich nedokážu odtrhnout oči. Možná za to může zvláštní obtížně definovatelná svěžest, která z obrazu vyzařuje i v horkém letním parnu.         „Kdybych se neměl dožít svobody, chtěl bych být stéblem trávy u vody. Tam být, jak ony líbán třpytem pěn svobodně zelenat se aspoň den. Víte, kdo to napsal?“ ozve se za mými zády nakřáplý hlas.  Nasucho polknu. Něčeho bych se napila. Vzduch v místnosti je nesnesitelně těžký, přestože okna překrývají neprodyšné závěsy a uvnitř je relativní přítmí. „Hrubín. František Hrubín. Ty verše napsal v ateliéru vašeho otce, když viděl jeho náčrty k obrazům trávy, které ho později proslavily.“  Otočím se právě ve chvíli, kdy Rozálie pokládá na kulatý empírový stolek tác s limonádou a trochu mi zatrne. Kolik asi m...
Okomentovat
Další informace

Rozhovor | Lenny Ka: Mívám dopředu promyšlené všechno

Rozhovor se spisovatelkou Lenny Ka. Lenny Ka pochází z Kroměříže. Žije v Praze. Vystudovala žurnalistiku. Pracovala třeba pro českého porno krále Pavla Kvoriaka ve vydavatelství RF HOBBY. K psaní se dostala náhodou, když se jednou šla zeptat na administrativní výpomoc do jedné lokální redakce v Kroměříži, řekli jí, že to místo je už obsazené, ale že hledají dopisovatele.  V úvodu Vás prosím o shrnutí čtenářům své dosavadní tvorby Mou povídku (Miluji tvé tělo) uveřejnil online magazín o sci-fi a fantastice Sarden a povídku (Konečná 910) vydal slovenský online časopis Charon 2. Knižně jsem vydala povídky v antologii České temno (Ti, co neumírají) a Czech Extreme (Leshy – česky Hejkal), která vyšla v USA a společně ji sestavili spisovatelé Honza Vojtíšek a Edward Lee. Několika texty jsem také přispěla do reportážní knihy... a pak bylo ticho: Tornádo v Moravské Nové Vsi.  Co pro Vás bylo impulsem k psaní vlastních příběhů? Jaké byly Vaše začátky? Myslím, že sklony k exhibici mám o...
Okomentovat
Další informace

PR | Nová kniha: Karafiáty z Bogoty

Obrázek
Poklidné odpoledne v lékárně na malém městě. Vtom na ulici policejní vozy, majáčky, zásahovka v černých mundúrech. Dvě magistry, Ivča a Miriam, ohromeně zírají , když komando vtrhlo dovnitř pomalu s pistolemi v rukou. Ne, není to omyl. Je to cílený útok skrytého nepřítele na majitelku, Miriam Kruge. Tak začíná téměř neuvěřitelný příběh, který se skutečně stal. Následuje  zoufalý boj o pravdu, svobodu a odkrývání zákulisních intrik. Nepřítel netuší, jaká síla a odhodlání se v Miri skrývají a že je odhodlaná pro vítězství projít i peklem. Anotace: Nevinně odsouzená žena - kartel - pomsta. Hrdinka mé knihy, Miri Kruge, měla stejně jako já dům, kariéru, peníze...a o všechno přišla. Jako já. Vypráví o tom, jak snadno se může osud zvrtnout, když narazíte na dobře maskované protivníky, a jak lehce se padá ke dnu. Naštěstí se Miri Kruge nedá jen tak zastrašit a nikdy se nevzdává. Aby se vyškrábala z propasti, klidně oběhne několikrát zeměkouli a pokud to bude nutné, bude si přitom i pískat...
Okomentovat
Další informace

Ze světa knih:

Načítání

Návody pro spisovatele a autory:

Načítání

Jedna paní povídala:

Načítání